Vše základní co MUSÍTE vědět o křesťanském poradenství

Babo raď, aneb kde hledat radu?

Na misijním poli se setkáte s různými lidmi a různými příběhy z jejich životů. A jste pro právě vy, které Bůh do té situace dal, aby jste jim mohli sloužit. A naše služba je o zjevování Kříže. O svědectví o Kristově oběti za hřích. O usmíření a vykoupení v Jeho krvi, a nikoliv o našich zkušenostech. Mnoho “zelenáčů a noviců” hned vědí jak poradit, protože s tím mají nějakou zkušenost, ale taková pomoc je pouze tělesná, není z Boha neboť je z naší zkušenosti, ze včerejší Many, která hnije a páchne po červech. Takovou radu bych nechtěl ani dávat, ani přijímat. Většinou se tito rádcové začnou obracet k Bohu, až když najdou svůj limit, když náhle nevědí kudy kam a pak začnou volat Boha. A právě v tento moment to už nejsou oni, ale Bůh. Tohle je ten základ křesťanského poradenství.

Uvedení do služby studenou sprchou

Můj známý se stal Pastorem jedné církve a hned první den se k němu nahlásila žena s osmiletou dcerkou pro poradentsví. Měl zrovna volno a hned je pozval k sobě do kanceláře s tím, že řekne té maličké ať nezlobí a poslouchá rodiče a všechno bude fajn. Když zavřeli dveře kanceláře a usedli, zeptal se co mají za problém a ta matka řekla, že její dceru dlouhodbě sexuálně zneužívá její manžel, holčin nevlastní otec. Ten Pastor řekl, že se s ním v ten moment otřásl celý svět, udělalo se mu špatně, začal plakat nad tou hrůzou, protože ani něvěděl jak jim pomoci a začal se modlit k Bohu pro radu.

Na Den matek, jsme rozdávali na ulicích červené květy s letáčkem o boží lásce všem procházejícím ženám. Mnohé si dárek od nás vzali s úsměvem a s poděkováním, jiné se zarděli, či chichotali. Jedna žena se u nás zastavila potřásla hlavou a řekla, že si tu květinu vzít nemůže. S úsměvem jsme ji řekli, že může, že nikdo není dokonalý, proto máme Krista. A že jestli má děti, určitě je přes to všechno dobrá matka. Řekla nám, že má děti. Řekla, že jich má pět, a že ani jedno nikdy neviděla, protože si je všechny nechala vzít při interupci. “Jaká jsem já to matka” plačíc zvolala.

Tenhle kluk k nám do církve, když se v neděli probudí, chodí už přes dva a půl roku. Chtěl jsem ho vzít pro povzbuzení s sebou na misijní výlet do Makedonie, ale na pasovém mu řekli, že vystavit nový pas trvá minimálně dva týdny, jenže on opravdu se mnou chtěl jet. Druhý den, a dodnes nevím jak to udělal, a ani se ptát nechci, seděl u mě v autě s novým pasem a už jsme jeli. Budiž mu Bůh milostiv a odpusť mu jeho hříchy. A jak spolu jedeme povídá, že toho kamaráda tenkrát opravdu nožem bodnout nechtěl, ale že si za to stejně mohl sám, protože ho provokoval. “Ale Bůh mne změnil,” povídá, “opravdu mne změnil”. “Drogy už neberu ani neprodávám, a už jsem dokonce přestal i prodávat zbraně. Ještě minulý týden jsem v lesíku někomu pomohl prodat samopal Heckler & Koch, ale to bylo naposled, více už to nedělám, Bůh mne vskutku změnil.”

Zdroje poradenství:

1. Nedělní kazatelna

Během vaší služby si k vám pro poradentsví přijde různá skupina lidí a my musíme chápat a umět vysvětlit, kde lze skutečné poradenství nalézt. V éře moderní sekulární psychologie, která má počátky až v 19.století se mnozí obracejí pro radu právě tam. Tam, kde popírají nejen existenci vaší pošramocené duše, ale negují i existence Boha, toho, ketrý vás i vaší duši stvořil.

Jak to, že se někdo z vás opovažuje, má-li spor s druhým, jít k pohanským soudcům místo k bratřím? Což nevíte, že Boží lid bude soudit svět? Jestliže budete soudit svět, nejste snad schopni rozsuzovat takové maličkosti? Nevíte, že budeme soudit anděly? Tím spíše věci všedního života! Máte-li spory o tyto všední záležitosti, proč se obracíte k těm, kdo nemají s církví nic společného? K vašemu zahanbení to říkám. Cožpak není mezi vámi nikdo rozumný, kdo by dovedl rozsoudit spor mezi bratřími? (1 Korintským 6:1-5)

Nehledejte pomoc a radu ve světě, od nevěřících, kteří si myslí, že homosexualita, lesbictví, ciziložství, státem kontrolovaná prostituce a jiné sexuální perverze jsou naprosto vpořádku, zatímco Bůh je nazývá hříchem.

Tím největším a hlavním poradenstvím je totiž neděle. Ano, ta “obyčejná” neděle udělá v našich životech nejvíce. Pokud máte dobrou Biblickou církev, to pro mnohé “obyčejné” nedělní kázání udělá moc. Pokorné slyšení Biblického učení, pokud smícháno s vírou, nás promění a vybaví pro “zítřek”. Ano, je to tak. Být součástí církve a nezanedbávat společenství svatých, jak mají někteří ve zvyku, je tím nejlepším Biblickým poradenstvím. Mnozí, kteří pravidelně slyší slovo boží pak nepotřebují soukromé poradenství pastorů či psychologů.

2. Studium Bible

Někdy se ptáme lidí, jestli četli Bibli. Ale správně bychom se měli ptát, jestli studují Bibli. I velké pověření nám říká, “jděte, a čiňte učedníky“. Ty, kteří se učí, tedy ty, kteří studují Písmo. Cílem poradenství, které dostáváme z nedělní kazatelny, by nás mělo nejen duchovně “budovat”, ale především učit pravdě.

Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými.” (Jan 8:32)

Dalším poradenstvím, hned po kazatelně, je naše soukromé domácí Biblické studium Písma a pokud máte tu možnost i pokračovat v Biblické škole. Pokud třeba člověk neví takový základ jako co je trichotonomie, tak může žít v pocitech dualismu. Trichotomie je Biblické učení, které ukazuje, že člověk se skládá ze tří částí jimiž jsou duch, duše a tělo, které Bůh jednou kompletně vykoupí.

Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. (1.Tesalonickým 5:23)

Můžu tak přijmout boží návrh toho, jak podivuhodně jsem stvořen a tím, že rozumím Písmu a Kristu, rozumím sám sobě a svému místu ve světě. Pokud to nevím, budu si myslet, ve své víře v dualismus, že mé tělo je hříšné, a duše čistá. Pak nastupuje mnišská askeze, trýznění hříšného těla důtkami a jiným sebemrskačštvím atd. A to vše z nepochopení toho, kým jsem.

3. Pastorální poradenství

Dalším krokem k poradenství, když už nevím kudy kam, je návštěva duchovní autority, a ne mých kamarádů. Ono totiž když si jde někdo někam pro radu, tak si subjektivně vybírá toho, kdo mu poradí tak, jak si přeje. Proto poradenství nemá s přátelstvím nic společného. Chceme duchovní pomoc, moudrost z hůry a proto jdeme pro radu k Bohu. Duchovní autorita nás k tomu může vést. Přemýšlejte ale nad tím, že mnozí zanedbávají církev, kazatelnu neposlouchají, duchovním radám z Bible se vzpouzejí, a pak, když už jim teče do bot, běží ke svému pastýři. Těžko používat slovo “kdyby”, ale kdyby poslouchaly první radu. Kdyby neopuštěli svojí první lásku, mohlo by být všechno teď jinak.

Ona taková holka, která se blbě zakouká do nějakého hezkého kluka, na prvním místě vůbec neměla na té diskotéce být. Ale šla tam, a teď před vámi sedí v slzách, že čeká dítě s někým, kdo ji jen využil. Zraněná, už nevěří na lásku, zlobí se na Boha, protože v jádru se zlobí na sebe a ví, že nic už nelze vrátit zpět. A teď ji tu máte. Ubrečená tu před vámi sedí a prosí o pomoc. “Pastore, prosííím pomož mi!”

„Lišky nám schytejte, lištičky malé, plenící vinice, vinice naše, když kvetou!“(Píseň písní 2:15)

Píseň písní říká, abychom pochytali lištičky, které nám plení vinice, i když jsou ještě malé. Pochytejte je, dokud jsou ještě malé, než náhle přes noc přerostou v monstra. Ten malý zlozvyk, že nechodím pravidelně do církve. Ten můj malinký hřích, o kterém nikdo neví. Zatím o něm nikdo neví, ale přinese smrt, hanbu, strach, odcizení, ztrátu radosti, pokoje… ztrátu ovoce Ducha Svatého.

Pochytejte je, prosím vás, dokud jsou ještě malé.

A jak tedy radit?

Naše zkušenost není rozhodující. Někdy lidé říkají, já vím co říct, já vím jak pomoci, já také by narkoman, já s tím mám zkušenost. Jenže my nehledáme moudrost z nás, zevnitř, z našich prožitků a zkušeností. My hledáme moudrost shůry, která nepochází z člověka, ale z Boha. Pokud by naše zkušenost byla důležitá, tak by mnozí pastoři nemohli dávat rady v oblasti cizoložství a nevěry, protože s ní nemají osobní zkušenost a nemohou tedy chápat, jak moc to bolí a jak nemožné je odpustit. Byli by diskvalifikovaní dávat rady pokud někdo spáchal nějaký zločin, zabití či dokonce vraždu. Nikdy by nemohli podat pomocnou ruku dívkám a ženám, které přerušili své těhotenství apod. Ale protože nehledáme radu člověka, ale moudrost z Boha, způsobilí jsou. My totiž nehledáme lidský pohled a lidské myšlení, ale pohled a myšlení boží.

Panovník Hospodin dal mi jazyk učedníků, abych uměl zemdleného podpírat slovem. On mě probouzí každého jitra, probouzí mi uši, abych slyšel jako učedníci. Panovník Hospodin mi otevřel uši a já nevzdoruji ani neuhýbám nazpět. (Izajáš 50:4-5)

Všimněte si, že je to Bůh, který dává moudrý jazyk, nikoliv naše zkušenost. A dává jej se záměrem podepřít padajícího. Se záměrem podržet hříšníka, a ne jej odsoudit. Ale jej slovem-radou zvednout, aby mohl stát. K tomu však, abychom měli moudrý-učený jazyk, musíme mít probuzené uši. Vidíte? My máme říkat, co nám Bůh říká, co v Jeho Slovu “slyšíme”. A ne, jak jsme to zvyklí vždycky řešit. Pro dva úplně identitcké případy vám Bůh dá pravděpodobně jinou radu, jiné řešení, protože Bůh zná srdce lidí a ví co je v člověku. A když nám otevře uši, tak to nemáme zpochybňovat a vzdorovat tomu jen pro to, že si myslíme, že by zde pomohlo něco jiného. Poslušností Slovu totiž vstoupíme do Boží vůle a staneme se jejími vykonavateli, stejně jako Kristus, který “jít na porážku” neodmítnul.

Věřit Božímu Slovu je tedy tím řešením v Biblickém pastorálním poradenství, společně pro toho kdo komunikuje, ale i pro toho, kdo pomocnou radu přijímá.